Během jarního lelkování jsme vycítili běžecký potenciál nabytý v nelehkých lockdownových časech a nezbývalo tedy, než se přihlásit na první ročník štafetového závodu MoravaRUN -> rozhodně jsme neprohloupili a krásný, leč nelehký, závod jsme si náramně užili. Kapitán týmu zhodnotil své manažerské zkušenosti a při výběru posádky odvedl výbornou práci -> palec nahoru za výborný scauting !!! Sobotní start závodu byl situován pod sjezdovkou v Dolní Moravě přímo u hotelu Vista a trasa dlouhá bez mála 270 km vedla podél řeky Moravy až na slovenskou hranici do Lanžhotu. Krom počátečních pár úseků, kde byly lehké kopečky a jeden výběh do sjezdovky, byla trasa povětšinou rovinatá občas s mírným převýšením, které ale v těch rovinách dokázalo pěkně rozhodit sandál. Štafetový závod jsme běželi v osmi lidech, na každého čekaly nejméně tři úseky o délce cca 10 km, v součtu tedy cca 30 km na každého člena posádky -> platilo pouze pro ty, co si v ČB těsně před závodem nestoupnuli na bludný kámen, pak se porce spolykaných kilometrů mohla lehce navýšit -> největší bludišťák našeho týmu nakonec na bloudimetru natočil v součtu krásných 42 km 🙈 -> gratulujeme k absolvování děleného maratonu. Přes krušné chvilky na trase v podobě, téměř tropického počasí ve dne, nebo temných nočních etap, při kterých mezi předávkami dělali v krajině společnost pouze všudypřítomné odrazy očí kraviček, občas přes cestu přeběhla srnka, signálem k útoku zahoukala sova, frknul srnec a okolo se míhali siluety opuštěných zemědělských areálů, skýtajících nepřeberné možnosti ve fantazírujících hlavách běžců a běžkyň, jsme v čase 26 hodin a 18 minut dorazili v neděli kolem pravého poledne zdárně do cíle.
